The Living Art Museum (zkráceně v islandštině NÝLÓ) je výstavní prostor
v Reykjaviku vedený pouze umělci. Muzeum bylo založeno v roce 1978 a od začátku bylo jeho cílem zachovávat a podporovat současné umění. Má také jedinečnou sbírku s více než 2200 uměleckých děl islandských a zahraničních umělců od 60. let 20. století až po současnost. V roce 2023 jsem měla možnost být na několik měsíců součástí týmu The Living Art Museum skrze pracovní stáž. Mohla jsem tak krátce nahlédnout pod pokličku dění v muzeu i kolekci, a také proto jsem mohla snáze kontaktovat a vést rozhovor s Oddou Júlíí Snorradóttir, generální ředitelkou NÝLÓ, a dozvědět se více o autorských knihách na Islandu.

Moje první otázka se týká programu muzea v roce 2024. Byli jste totiž součástí Reykjavik Art Book Fair a v květnu jste otevřeli výstavu vybraných autorských knih ze svého archivu a tím pádem i jedinečnou možnost pro návštěvníky prohlédnout si díla, ke kterým by se nejspíše běžně nedostali. Měli jste nějaký koncept nebo téma, podle kterého jste knihy vybírali?
V radě muzea máme člena Joey Keyse, který je spolupořadatelem Reykjavik Art Book Fair, a tak pro nás bylo přirozené, že bude kurátorem této výstavy. Sám se o knižní průmysl velmi zajímá a dokonce vytváří své vlastní autorské knihy. Výstavu jsme nazvali Rereading a našim cílem bylo na ní ukázat především variabilitu a rozmanitost z muzejního archivu. Bylo to také nezávazné pokračování loňské spolupráce.

A jak jste si poradili se samotnou prezentací publikací? Přeci jen s knihami to není zrovna lehký úkol.
Chtěli jsme, a zejména kurátor Joe, aby se lidé vystavených knih mohli dotýkat
a prohlédnout si je. To nás stavělo do nelehké pozice, přeci je to i otázka ochrany knih. Návštěvníci tak museli dodržovat přísná pravidla a před prohlížením knih si vždy museli umýt ruce. Další velmi křehké a cenné publikace byly vystaveny ve vitríně.
Ale jak jsi říkala, může to být riskantní a vyžaduje to velkou důvěru vůči publiku. Při takovém způsobu prezentace není snadné zabránit poškození knih, a bohužel jsme zažili pár nepříjemných zkušeností, včetně krádeže, což nás donutilo tento formát přehodnotit. Mrzí nás to, protože přeci jen knihy jsou určeny k percepci i dotekem, ale zároveň nám záleží na jejich zachování.
Tomu rozumím a věřím, že je těžké se s takovou situací vypořádat a zároveň vymyslet, jak jí předejít v budoucnu. Myslíš, že se vám podaří knihu dostat zpět do sbírky?
Tato ukradená verze byl původní výtisk. Naštěstí byla znovu vydána, a tak ji budeme moci nahradit, pokud by se ta původní nepodařila získat.
Byly nějaké vystavené knihy, které bys ty sama vyzdvihla nebo udělaly dojem na návštěvníky?
Myslím, že na návštěvníky většinou zapůsobilo i jenom to, že v naší sbírce máme tolik různorodých knih a to jsme byli schopni ukázat jen její malou část. Musím ale určitě zmínit šest děl od Dietera Rotha, která byla samozřejmě velmi oblíbená a atraktivní.
U Dietera Rotha bych se krátce zastavila. Byl to jeden z velmi významných umělců minulého století, a to nejen z hlediska autorské knihy. Vím, že jeho spojení s Islandem vzniklo díky jeho manželce Sigri∂ur Björnsdóttir. Jak se ale tolik děl Dietera Rotha dostalo právě do sbírky The Living Art Museum?
Sigri∂ur Björnsdóttir je určitě tím nejpodstatnějším důvodem, proč Dieter Roth na Island vůbec vycestoval. Jakmile se tady více usadil a dostal se do místní umělecké komunity, velmi často spolupracoval a byl blízkým přítelem s mnoha zakládajícími členy muzea.
A část z nich byla zase součástí hnutí Fluxus, které se společně snažili přinést na Island.
V určitém období Dieter Roth dokonce sdílel studio s Magnúsem Pálssonem, který byl členem muzea. Takže si myslím, že to byl částečně jak sám Roth, tak i později jeho rodina a přátelé, kdo do sbírky The Living Art Museum předali jeho díla.

Zároveň díky poměrně malé populaci na Islandu ani umělecká komunita není tak veliká. A nejspíš pro zahraniční umělce nemusí být zrovna jednoduché se do ní dostat?
Ano, je to trochu náročnější. Dodnes je pro nové lidi nejlepší způsob, jak se začlenit do umělecké scény na Islandu, v podstatě přes školu. Je to samostatný ekosystém studentů a institucí, který se vzájemně podporuje, a funguje dál i po ukončení studia.
Také na Icelandic School Of Arts and Crafts (později sloučené s Icelandic University of the Arts) učila spousta zakládajících členů NÝLÓ a mezi nimi i Magnús Pálsson, kterého jsem již zmiňovala. Měl svůj vlastní knižní kurz, kam přizval také Dietera Rotha. Díky tomu máme ve sbírce i mnoho studentských prací a autorských knih tohoto období.
Zajímalo by mě, jestli od založení sbírky a muzea v roce 1978 pozorujete měnící se zájem o tvorbu autorských knih, ať už vrámci darů do sbírky nebo samotných výstav? Zda kolísá nebo je spíše stabilní?
Poklesy určitě jsou, ale to souvisí se samotnou sbírkou. Od založení The Living Art Museum roku 1978 se prosadilo pravidlo, že všichni členové rady muzea musí darovat alespoň pět děl ročně. Bylo výhodné pro obě strany darovat zrovna autorskou knihu, protože může být relativně malá a jednoduchá na výrobu. Jenže momentálně máme přes 500 členů. Jednoduše by toho bylo příliš a kapacitně bychom to nemohli zvládnout. Proto se časem toto pravidlo muselo upravit a i samotný růst sbírky se zpomalil.
Zároveň ale vnímáme, že autorská kniha je stále médium, se kterým lidé na Islandu pracují. Zájem o ni určitě stoupá a klesá, jako u spousty dalších oblastí, ale snažíme se tuto část našeho archivu propagovat a zviditelňovat, aby i umělci a členové muzea byli více nakloněni k darování knižních děl do sbírky. I proto můžeme být součástí takových akcí jako Reykjavik Art Book Fair nebo zapůjčit knihy jiným galeriím a muzeím.


Vzpomínám si, že během své stáže jsem v archivu narazila na knihy autorek Brynjy Baldursdóttir a Gudrun Hrönn Ragnarsdottir, které mě velmi zaujaly. Jsou ještě nějací další islandští autoři autorských knih, které by jsi ty chtěla zmínit a zasloužili by si větší pozornost?
Ano, určitě jich několik je. Jednou z nich je Rúna Thorkelsdóttir, která je jednou ze zakladatelek muzea. Specializuje se na tisk a má velmi známé a oblíbené knihkupectví v Amsterdamu (https://boekiewoekie.com). Je velmi aktivní a v naší sbírce má spoustu krásných knih. A pak jsem narazila také na knihy od autorky jménem Ragna Hermannsdóttir. Zaujaly mě knihy, které vytvořila, když jí bylo asi 80 let, tedy velmi pozdě ve své kariéře. Ilustrace vytvořila ve velmi primitivním počítačovém kreslicím programu, ale jsou opravdu krásné. Líbí se mi myšlenka, že tato stará žena zkouší nové médium a je z něj nadšená.


Zájem o knihy v NÝLÓ vidím nejenom ve sbírce. Máte i malé knihkupectví, kde si lze zakoupit jak autorské knihy, tak i publikace o umění. Je pro vás náročné najít zajímavé tituly nebo vás oslovují sami autoři se svými knihami?
Rozhodně není těžké najít tituly, které chceme prodávat. Hodně nám jich přinášejí vystavující umělci, kurátoři i samotní nakladatelé. Momentálně je náš cíl klást větší důraz na prodej knih, které vytvořili sami umělci, a chtěli bychom více investovat do této oblasti. Také pracujeme na tom, abychom knihkupectví zpřístupnili i online.

A podařilo se vám vydat i nějaké své publikace?
Naší největší publikací je velká kniha o The Living Art Museum od roku 1978 do roku 2008. Je to takový archiv výstav, založení muzea atd. Pak máme knihu, na které jsme spolupracovali s The Association of Art District Spaces, která se jmenuje An Archive Of Art District Spaces in Iceland.
To je v jistém slova smyslu takový malý archiv sám o sobě. A poté Archive On The Run a Untitled, publikaci o umělci Ólafuru Lárussonovi. V současné době pracujeme na několika nových publikacích, takže jich určitě bude přibývat
Rozhovor vedla Nikola Krupová
Foto: archiv autorky
Další zdroje:
Comments