„Bring a fog machine into the store. Exit with the book in the haze,“ je jednou z možností, jak podle Davida Horvitze ukradnout knihu. Fanoušci explozí, čokolády nebo západů slunce si pravděpodobně v této knize najdou svůj vlastní příběh krádeže nebo je k němu inspiruje. Pro pochopení konceptu knihy Eighty ways how to steal a book je podstatné si ale nejprve přiblížit jejího autora.
David Horvitz je umělcem pocházejícím z Californie v USA, avšak jeho kořeny z poloviny sahají do Japonska, odkud pochází jeho matka. Tato zámořská část se v jeho tvorbě odráží, jak sám říká: „je mojí součástí, tak může vyplout na povrch, kdy se jí zachce.“ Nechává jí tak určitou svobodu, a každý, kdo se podívá na jeho autorské knihy i jiná umělecká díla, v nich najde podtón japonské stručnosti, minimalismu nebo inspiraci japonským umělcem On Kawarou.
Co se životopisu, výčtu děl a výstav dnešních umělců týče, není příliš těžké tyto informace dohledat na osobních webových stránkách a během několika krátkých minut si udělat svou představu a názor na tvorbu daného autora. Horvitz se v tomto proudu rychlého utváření názoru snaží zastavit a nechat do něj diváka narazit. Nechce, aby si při zhlédnutí několika fotografií s popisky myslel, že najednou ví, kdo David Horvitz je.
I proto fotografie k jednotlivým projektům na jeho webových stránkách úplně chybí
a jsou popsané jen krátkým mluveným slovem. Biografické údaje často nejsou pravdivé, například datum jeho narození se mění i na dalších webových stránkách galerií
a můžeme se jen dohadovat, jestli některé z nich je to pravé. Proto pokud se o něm někdo chce dozvědět více, upřednostňuje, když mu zájemce přímo napíše email a zeptá se na to, co ho zajímá (pokud získá pravdivý kontakt).
Přestože fotografie na webových stránkách Horvitze nenajdeme, hrají v jeho tvorbě důležitou roli. Například dílo Nostalgie je právě na nich postavené. Použil 16 380 fotografií ze svého mobilního telefonu, které byly trochu zapomenuté, a přestože zachycovaly vzpomínky a prchavý okamžik, nevracel se k nim a neprohlížel si je. Stejně jako i my ostatní, kteří máme často plné úložiště fotek, o kterých ani nemusíme vědět, kde a kdy vznikly. Každou z těchto fotografií promítal minutu v jedné z pařížských galerií, a poté ji trvale smazal. Krátce je takto oživil, předtím než zmizely. Zároveň však vznikl téměř hodinový rozhovor před promítanou zdí, autorská kniha s 300 z těchto fotografií
i popisky, a také samotní návštěvníci galerie si nejspíše některé snímky zaznamenali,
a tak některé fotografie úplně nezmizely, ale existují dál. Autor tyto náhodné záznamy neovlivňuje a částečně tak nechává žít své projekty vlastním životem, stejně jako například další dílo, kdy fotografii sebe sama přidal na wikipedii k článku o duševních nemocech a zdraví. Fotografie na wikipedii jsou volně publikovatelné, může je tedy kdokoli dále využít. Horvitz později jen zpětně dohledal všechny články a stránky, které tuto fotografii použili, a vytvořil z nich další autorskou knihu a výstavu s názvem Mood Disorder.
Lze vidět, že pracuje s časem a přítomným okamžikem, ale také se svobodou. Můžeme ale i vyčíst, že autorské knihy Davida Horvitze jsou často jakýmsi doplněním nebo možná vyplynutím z jiných projektů, ne vždy se zabývají novým tématem. Diváci takto alespoň jedno téma a osobnost pozorují z mnohem více uhlů a získávají o tématu širší spektrum informací.
Čeho si lze také všimnout, je to, že knihy jsou často poměrně minimalistické
a jednoduché. Vychází z hraní si různými způsoby, s fotografií, slovy i myšlenkami.
A právě široká škála myšlenek se prolíná v knize Eighty Ways To Steal a Book vydaná v roce 2013 s původním textem v angličtině a italštině. V pozdějších letech vyšlo
několik dalších žádaných dotisků v dostupnější paperbackové variantě.
Jak už název napovídá, kniha obsahuje popis 80 různých způsobů, jak ukradnout knihu; romanticky, odvážně, i nenápadně. Nabádá čtenáře k dobrodružství, provokuje svým obsahem i výraznou cenovkou na obale a prodejem této knihy narušuje samotné nákupní praktiky. Potkává se v ní mnoho protikladů, avšak to je její účel a vyzývá tím
k zamyšlení. Krádež elektronické knihy je dnes častokrát jednodušší než té fyzické, ale zároveň méně vzrušující, a i samotné nákupy knih se přesouvají více do online prostředí, ve kterém není možnost prostor pro spontánní aktivity, nanejvýš v přidávání neplánovaných položek do košíku. Také vyvstává otázka hmotných knih a podpoře všech lidí, kteří stojí za jejich napsáním, zpracováním, vydáním i prodejem.
Imaginace a kontext jsou slova, která tuto knihu opravdu vystihují. Celý proces se odehrává především v představách čtenáře a pro přijetí je třeba znát i kontext díla. Jen na několika stranách dokáže vyvolat představivost nebo i touhu vytrhnout list z knihy
a zítra se vrátit pro další. A i přestože bychom se k opravdovému aktu neodhodlali, tyto vzrušující pocity a nové představy jsou důkazem, že i obyčejná kniha je pořád velmi podstatným fyzickým nosičem a ne vždy se dá nahradit.
Text: Nikola Krupová
Zdroje:
Zdroje fotografií:
Comments