Studie Anny Pleštilové a spoluautorky Lucie Rohanové nazvaná Na konci byla kniha přináší vhled do, v našem prostředí, málo probádané problematiky tvorby autorských knih. Čtenář je seznamován s otázkami hledání definice autorské knihy a snahou o vytvoření akademicky pojaté typologie autorských knih. Tato oblast výtvarného umění je velmi různorodá a obtížně uchopitelná, proto je stanovení jednoznačné definice a typologie velmi nesnadné. Snazší orientaci v rozsáhlé a vzájemně se prolínající problematice přispívá rozdělení do několika tematických celků – Autorská kniha jako kniha, Obecná východiska [české autorské knihy], Česká autorská kniha a její proměny od 60. let 20. století, Historické předpoklady. Namístě je ocenit velké množství reprodukcí a obrazové materiály, které doprovází texty obou autorek. I díky grafické úpravě se texty
s vyobrazeními přirozeně prolínají a vzájemně doplňují.
Úvodem textu Autorská kniha jako kniha se Lucie Rohanová zamýšlí nad definicí autorské knihy a nad hledáním charakteristických znaků pro tuto potřebu. Volná úvaha nepřináší jednoznačnou odpověď, spíše otevírá prostor pro další otázky a hledání. Autorka uvádí: „Autorská kniha nicméně jest, a to ve všech případech věc hmotná, věc tohoto světa, a jako taková k nám promlouvá právě svou hmotou, svými vnějšími znaky. Podstatné je přitom to, že tato promluva má svůj úběžník – promlouvá k nám, směřuje k našemu vnímání.“ Čtenář je nepřímo postaven před celou řadu otázek, které ho nutí přemýšlet nad podstatou autorské knihy. Závěrem textu je nabídnuta částečná odpověď. Autorka vyslovuje názor, že autorská kniha spojuje slovesné umění s uměním vizuálním a prostorovým, stává se experimentálním prostorem spojujícím více druhů umění.
Lucie Rohanová píše: „Jako taková může být crossoverem, žánrem na pomezí […] Gesamtkunstwerkem reflektujícím život…“
V hlavní části textu se autorka pečlivě věnuje vzájemnému vztahu několika aspektů autorské knihy. Poukazuje na důležitost propojení nejen více či měně pomyslného literárního a vizuálního obsahu, ale i prostoru, času, pohybu a veškerým vzájemným přesahům. Neopomíjí ani vlastní vklad čtenáře – diváka do knihy – uměleckého díla. Možnosti pohybu v knize, vstupování do útrob knihy a vnímání celku – možná trochu odvážně, ale celkem výstižně – přirovnává k pohybu v architektuře a vnímání prostoru. Aspekt vnímání prostorovosti, pohybu a přesahů do vnitřního i vnějšího světa srovnává i s výrazovými možnostmi sochy a plošného vizuálního umění. Můžeme konstatovat, že autorská kniha je touto optikou nahlížena jako zcela nový a svébytný obor výtvarného umění.
Anna Pleštilová se ve svých textech zabývá nejen otázkou hledání jasnějšího vymezení pojmu autorská kniha, ale zaměřuje se i na možnosti vytvoření typologie autorských knih, neopomíjí ani hlubší historický kontext. Zaměřuje se na české prostředí, s akcentem kladeným na vybrané autory, tedy oblast zatím nedostatečně zpracovanou. Ale neopomíjí ani mezinárodní přesahy. Anna Pleštilová uvádí, že jisté paralely nachází v knize americké teoretičky Johan Drucker The Century of Artists’ Books (New York 2004) i v odborných statích dalších zahraničních autorů.
V úvodní části svého textu autorka zcela přirozeně a nenásilně hledá charakteristické rysy autorské knihy. Stručně vysvětluje proměny knihy v čase – od posvátných předmětů starověku, přes demonstraci Boží slávy středověku až po utilitární nosiče informací
a slovesnosti. Hlouběji se věnuje proměnám knihy ve 20. století, kdy může být kniha čistě utilitární nebo precizně řemeslně i umělecky zpracovaná, ale vždy vzniká jako výsledek společenské dělby práce. Dále poukazuje na proměny podob knihy a míru participace jednotlivých profesí na jejím vzniku, které vedou až ke vzniku svébytného uměleckého díla – autorské knihy, kdy autor určuje obsah i formu a přímo utváří celé dílo. „Tím, co dělá autorskou knihu, tedy není individuální autorství, nýbrž její odlišnost od praktického balení receptů či anglických slovíček, neúčelnost, její charakter volného neliterárního umění. […] Tvůrce autorské knihy si je naopak vědom, že v jeho rukou je celé její působení, a rozděluje své sdělení mezi všechny prostředky, které mu kniha poskytuje (slovesné, vizuální i haptické, rovnoměrně či nerovnoměrně).“
Uvádí i význam podílu čtenáře – diváka na vzniku autorského díla. Jak víme, ten je důležitý i pro řadu jiných oborů postmoderního a současného umění. „Tvorby autorské knihy se vedle autora účastní i její čtenář – v rovině interpretace…“ Stranou nezůstává ani problém zpřístupnění sbírkových fondů a prezentace knih na výstavách, vytváření kopií
a faksimilií, význam originálu i umělecké aury díla.
Hlavní část textu Česká autorská kniha a její proměny od 60. let 20. století je věnována vytváření typologie českých autorských knih. Výběr padl na vynikající autory naší výtvarné scény. Díky tomu kniha přináší kvalitní přehled výtvarníků pracujících s médiem autorské knihy. Větší část uvedených děl vznikla v 60.–80. letech, ale nacházíme zde i výjimky. Přestože těžiště studie se nachází v našem prostředí, nechybí ani náznaky mezinárodních souvislostí.
Při vytváření klasifikace typů autorských knih vznikly téměř dvě desítky okruhů, které vytvářejí relativně homogenní skupiny, autorka textu nachází mezi díly i jejich tvůrci určité paralely. Řada autorů musela být zařazena hned do několika skupin, protože jejich tvorba procházela zcela přirozeným zkoumáním a experimentováním na poli autorské knihy. Otázkou může být, jestli toto rozdělování – co nejpřesnější škatulkování – nepřináší i vedlejší nežádoucí efekt, totiž větší nebo menší vytržení jednotlivých děl z dlouhodobého kontextu práce autorů. Ale to je snad osudem všech typologických klasifikací a přehledných rozdělení.
Kapitola nazvaná Historické předpoklady přináší stručný a svěží přehled zásadních milníků evropské knižní kultury od středověku po 20. století. Sama autorka uvádí, že se jedná jen o stručný exkurz, protože nemají přímý vliv na současný ani budoucí vývoj: „Domnívám se totiž, že stávající dění nevysvětlují a budoucnost neurčují“. Přesto tato kapitola důležitým způsobem přispívá k celkovému dokreslení vývoje knižní kultury, která z uměleckořemeslné roviny přirozeně přerostla až do oblasti volného výtvarného umění.
Anna Pleštilová, Lucie Rohanová
Na konci byla kniha
Vydala Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
jako 3. svazek Edice Dizertace P.S.
2020
Autor recenze: Tomáš Rybníček
Comments