Od 1. 10. 2020 do 12. 9. 2021 proběhla v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze Výroční výstava ke 100. výročí založení grafické školy, dnešní Vyšší odborné školy grafické a Střední průmyslové školy grafické, kterou mnozí znají pod zkráceným názvem Hellichovka. V prostorách UPM bylo k vidění velké množství děl od známých osobností z řad pedagogů, absolventů i studentů. Zastoupeny byly všechny tradiční obory: fotografie, grafický design, knižní vazba, konzervátorství
a restaurátorství.
Ve třech sálech došlo k setkání prací představujících pestrou paletu výtvarných postupů celého století. 200 exponátů poskytlo UPM ze svých sbírek, 280 pochází z archivu grafické školy. Další exponáty laskavě zapůjčili autoři, soukromí sběratelé a instituce. Výstavu doprovázelo několik akcí, na nichž se osobně setkali umělci, pedagogové
a výtvarní teoretici.
A já si při jednom ze setkání představila, jaké by to bylo, kdybych mohla k vytvoření jedné unikátní autorské knihy přizvat všechny lidi, jejichž činnost je nějakým způsobem spojena s Hellichovkou, a s kterými jsem se setkala v průběhu svého života s knihou:
ty žijící, i ty, kteří už odešli; lidi, které jsem osobně potkala, i ty, na něž jsem narazila během studií a pracovního života. Ke vzniku knihy by každý z tvůrců přispěl činností, kterou si na něm cením nejvíce. Jak by taková spolupráce vypadala?
Obsah – Na začátku by byl námět knihy. Kde by se vzal? Kdo by jej přivedl na svět?
Oslovila bych Pavla Büchlera (*1952), spisovatele a konceptuálního umělce. Společně jsme se setkali na škole při konzultacích konceptu mé bakalářské práce. Jistě by tento koncept dovedl zpracovat nejen do knižní podoby. Dal by knize jiný rozměr a naplnil
ji nejen slovy.
Materiál – Výběr materiálu bych určitě ponechala na obalovém designerovi
Janu Činčerovi (*1961). Jako studentka jsem navštívila jeho obalové studio; návštěva
na mě udělala hluboký dojem. Rovněž na mě velmi zapůsobila jeho první autorská
kniha Ayersova skála z ručního papíru. Janu Činčerovi bych svěřila rovněž pouzdro
na knihu, i kdyby nebylo klasickým papírovým zasouvacím pouzdrem, ale bylo by
z jakéhokoliv alternativního materiálu.
Pouzdro – Grafickou podobu tohoto pouzdra by mohl současně pojmout
Mikuláš Macháček (*1976), můj pedagog na FaVU, grafický designer, s nímž jsme
se setkali nad mou diplomovou prací.
Ex libris – Ex libris by opatřil a mystikou tuto knihu naplnil Jan Konůpek (1883–1950): přesně tím způsobem, kterým kdysi zdobil bibliofilské tisky litomyšlského Josefa Portmana.
Písmo – V celé knize by mohlo být použito písmo Public od Stanislava Marša (1920–1976) z roku 1955, jehož digitální podobu RePublic vytvořil v roce 2003 Tomáš Brousil
ze Suitcase Type Foundry. Písmovými literami Stanislava Marša je totiž hojně naplněna písmovka liter v naší školní knihtiskové dílně.
Knižní úprava – Knižní úpravu by mohl – na základě svých zkušeností s písmy starších českých typografů – navrhnout Otakar Karlas (*1956). Jméno Otakara Karlase se mi spojilo s Oldřichem Menhartem při setkání v jednom z doprovodných programů této výstavy.
Tisk – Pokud bych volila nepříliš klasickou technologii pro tisk knihy, mohl by tisk této knihy provést Petr Štutzbart, majitel sítotiskové dílny, se kterým se pravidelně vídáme na setkání ASD.
Knižní desky – Knižní desky by ražbou a slepotiskem mohl vytvořit brněnský
Jindřich Svoboda (1909–2001), přední tvůrce české umělecké knižní vazby, jehož práci jsem detailně sledovala v nejdelším dokumentu o technickém postupu celokožené vazby
na francouzský způsob. Autorem námětu a scénáře tohoto dokumentu z roku 1994
je můj pedagog J. H. Kocman.
Předsádky – Předsádky a lept na titulním listě bych svěřila V. H. Brunnerovi (1886–1928), zakladateli českého moderního knihařství. Nejradši bych byla, kdyby vytvořil podobné, jaké byly k vidění na výstavě kubismu v domě U Černé Matky Boží v Praze.
Ilustrace, obrazový doprovod – V obrazovém doprovodu Ladislava Sutnara (1897–1976) by se mohla kloubit koncepční a kompoziční grafická práce s černobílými fotografiemi
Ivana Pinkavy (*1961). V tomto spojení cítím zajímavé umělecké napětí kontrastu barevné a černobílé.
Vazba – Celou knihu by pak svázal Ludvík Bradáč (1885–1947), vydavatel bibliofilií a propagátor krásné knihy a autor mnoha odborných knihvazačských publikací.
Restaurování – Nakonec také někdo, kdo bude celá další staletí pečovat o tuto
vzácnou knihu a citlivě opraví a zakonzervuje její podobu na věky – restaurátor
Michal Ďurovič (*1960), jehož jméno mám třikrát podtržené ve svém technologickém sešitě; autor knihy Restaurování a konzervování archiválií a knih (Litomyšl 2002).
Nebo bych to svěřila svému spolužákovi, restaurátoru Janu Slivkovi (*1986).
Případně Benjaminu Bartlovi (*1975), který se věnuje konzervování a restaurování papírových dokumentů a voskových pečetí; a jehož jsem poznala náhodou coby spoluhráče na violu da gamba.
Propagace knihy – Aleš Najbrt (*1975) by jistě vymyslel strategii grafické propagace knihy formou plakátovou. Jeho zajímavé portfolio prací plné konceptů je graficky velmi zábavné a důmyslné.
Ondřej Kafka (*1972) by nakonec o tom všem napsal editorial ve svém odborném časopise Font studia Kafka Design, který pravidelně odebíráme a listujeme jím spolu
se studenty.
Napíšu-li závěrem, že bychom neměli podceňovat studium na středních uměleckých školách, může to ode mě – středoškolského pedagoga na umělecké škole – znít poněkud nevěrohodně. Podíváme-li se však na to, co se za sto let podařilo na Hellichovce, kolika nepřehlédnutelným umělcům se tato škola stala podhoubím a inspirací pro jejich budoucí tvorbu, nemusíme o významu výuky uměleckých oborů pochybovat ani
na chvíli. Přála bych tedy Hellichovce, aby výsledky práce jejích absolventů
a spolupracovníků nejen doznívaly dalších sto let, ale aby každým rokem přicházely
do školy nové talenty, které se – i přičiněním studia – stanou skutečnými uměleckými, kunsthistorickými či kritickými osobnostmi.
Na samý závěr bych snad ještě vyzvala ty, jimž se zalíbila má myšlenka knihy, kterou
by společně stvořili jejich oblíbení umělci spojení s Hellichovkou, aby na chvíli zavřeli
oči, přizvali k sobě tvůrce z řad svých spolužáků, učitelů či vzorů, ty živé i ty zesnulé,
a sledovali, jak prací jejich ducha a rukou taková vysněná, unikátní kniha vzniká.
100 let grafické školy v Praze
1. 10. 2020 — 12. 9. 2021 Uměleckoprůmyslové museum v Praze ulice 17. listopadu 2, Praha 1 https://www.upm.cz/100-let-graficke-skoly-v-praze-2/
Text a foto: Kateřina Zemanová